9. Z DALŠÍHO PRŮBĚHU JEŽÍŠOVA PŮSOBENÍ

Matouš 4,1: "Ježíš chodil po celé Galileji, učil v synagogách, kázal evangelium (radostnou zvěst) království Božího". Pro každého měl slova útěchy i naděje.
Matouš 5,1: "Když spatřil zástupy, vystoupil na horu a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je."
BLAHOSLAVENSTVÍ
proslovil Ježíš právě zde. Najdeme je v 5. kapitole Matoušova evangelia, verši 3. až 12. Rozhodně stojí za přečtení.

NASYCENÍ ZÁSTUPŮ
je neméně pozoruhodnou příhodou, o které vypovídá Matouš 15,32-37. Evangelista uvádí, že lidí, kteří za Ježíšem přišli, bylo na 4000. S Ježíšem pobývali již třetí den. Bylo patrné, že s sebou nemají nic k snědku. Učedníkům to dělalo velké starosti, protože ze sedmi chlebů a několika rybiček, které měli k dispozici pro sebe, nebylo možné nasytit tak velké množství shromážděných.
Situaci, jako vždy, vyřešil jejich Mistr: "... vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni, nasytili se a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů" (Matouš 15,36-37).
Pokuste se této příhodě porozumět. Možná se vám vybaví hned to, čemu se říká Večeře Páně (přijímání). Pokud si nebudete vědět rady, máte možnost využít odborné exegetické literatury nebo si zajít třeba na faru CŠSH na Starém Městě v Praze 1, Staroměstské náměstí 27a, a požádat tamního duchovního o výklad textu.

BOHATÝ MLADÍK
patřil k těm, kteří jednoho dne přišli za Ježíšem požádat o radu. (Matouš 19,16-22). Chtěl vědět, co má dělat, aby získal život věčný. Ježíš mu připomněl dodržování příkazů Desatera (2.kniha Mojžíšova 20, 1-17). "To jsem všechno dodržoval," řekl. "Co mi ještě schází?" optal se. Na to mu Ježíš odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne." To byl pro mládence příliš velký, nezvládnutelný požadavek. Proto rezignoval.
Tuto událost Ježíš okomentoval slovy: "Amen pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.... Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království" (Matouš 19,23-24).
Ježíš názorně ukazoval, jak přemíra materiálních statků, které se pro člověka stanou prvořadými, dokáže převýšit daleko cennější hodnoty duchovní.
DAR VDOVY - VDOVIN GROŠ
Na rozdíl mezi bohatými a chudými poukázal Ježíš při odevzdávání milodarů v chrámě. Příběh Dar vdovy (Lukáš 21,1-4, Marek 12,41-44) patří k nejpřesvědčivějším: "Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince a řekl: 'Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku.'"

JEŽÍŠ A DĚTI
Dojemný je Ježíšův láskyplný vztah k dětem, které dával za vzor. Uvádí to Matouš, Marek i Lukáš. "...Nechte děti přicházet ke mně (říkal Ježíš), nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde. Objímal je (děti), vzkládal na ně ruce a žehnal jim" (Marek 10,14-16).

UZDRAVOVÁNÍ NEMOCNÝCH
V Novém zákoně najdeme o této Ježíšově činnosti celou řadu textů, jako například v Markovi 1,40 uzdravení malomocného, 5,21-43 vkříšení Jairovy dcery, Lukáš 7,11 vzkříšení syna vdovy, Jan 11,1 vzkříšení Lazara, Matouš 8,5 uzdravení setníkova sluhy.
Zde jsou také zaznamenána slova setníka, který s pokorou říká Ježíšovi: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven." Tato věta je památná i tím, že se jí v malé obměně užívá při bohoslužbách v souvislosti s veřejným pokáním věřících.

Mohli bychom jmenovat i další uzdravování, jako třeba slepých, "posedlých", ochrnutých, němého, nebo Petrovy tchyně.
Rovněž tyto činy byly projevem Ježíšovy lásky, právě tak jako divy, o kterých máme v Bibli četná svědectví. Všechna jsou spjata s vyhlídkami na Boží panování, na jeho Království.

JEŽÍŠ A HŘÍŠNÍCI
O komunikaci Ježíše s hříšníky vypovídá Matouš 9,11-12 a Marek 2,13,17. Ježíš se často setkával s lidmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Bylo to k nelibosti mnohých sebevědomých zatvrzelců. V Bibli máme dostatek důkazů o tom, že hříšníci Ježíše sami vyhledávali v naději na životní změnu. Ježíš k nim byl vstřícný, ukazoval jim cestu k nápravě. Sám byl nositelem odpuštění, jak můžeme číst v Lukášovi 7,36-50. "... Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. Řekl jí: jsou ti odpuštěny hříchy... tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."
Známý je i Ježíšův výrok "Kdo z vás je bez viny, hoď první kamenem." Byl podnětem k sebezpytování těm, kteří se snažili o své vůli posílat na smrt ty, o nichž se domnívali, že si trest zaslouží.
Mimochodem, neprosíme v modlitbě Otčenáš Boha "odpusť nám naše viny" a nekončíme tuto prosbu dovětkem (ujištěním) "jakož i my odpouštíme našim viníkům"? Je naše výpověď pravdivá?

ÚKLADY FARIZEŮ A ZÁKONÍKŮ
Jak to ve světě chodí a jak se odjakživa stávalo, ti, kteří jsou na jedné straně obdivováni, ctěni, milováni, mají na straně druhé i své odpůrce a nepřátele. Závist v těchto případech nezná mezí. Bylo tomu tak i za dob Ježíšových. Jemu záviděli věhlas a "popularitu" hlavně farizeové a zákoníci.
Jak uvádí Matouš 9,11-12 a Marek 2,16-17, vytýkali mu, že se stýká s hříšníky. Na to měl Ježíš pádný argument: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
Jindy mu vyčítali, že léčí v sobotu, v den sváteční. I tehdy měl pro ně odpověď, že sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu.

SPOR O DAŇ CÍSAŘI
Když nepomáhaly výtky, odhodlali se provokatéři k úskokům a léčkám, aby Ježíše mohli obvinit před veleradou nebo přímo před římskými okupanty. Dali mu záludnou otázku, zda se má platit daň císaři. Ježíš pochopitelně jejich záměr prohlédl a vyzval je, aby mu ukázali peníz, kterým se daně platí.
Podali mu tedy denár, na němž byl viditelný portrét císaře. Jako kdybychom přímo viděli potutelný Ježíšův úsměv, když jim vracel zpět peníz s dovětkem: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři a co je Božího, Bohu" (Lukáš 20.21-26). Provokatéři tedy opět nepochodili.
Farizeům se nepodařilo získat argumenty pro Ježíšovo udání ani v případě, kdy ho pokoušeli otázkou, zda je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny. O problému rozluky se dočteme v Matoušovi 19, 1-6.

OČIŠTĚNÍ CHRÁMU
Zdálo by se, že Ježíš byl ve svém milosrdenství a slitování lhostejný k očividným nepravostem. Ale není tomu tak. Známe totiž i jeho rezolutní gesto, kterým vyhnal prodavače a směnárníky z nádvoří chrámu slovy: "Což není psáno: Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy. Vy však jste z něho udělali doupě lupičů..." Marek dodává, že "velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho (Ježíše) zahubili. Ale báli se, protože všechen lid byl nadšen jeho učením" (Marek 11,15-19).