8. JEŽÍŠOVA PODOBENSTVÍ

Ježíš promlouval k shromážděným zástupům ponejvíce v podobenstvích. Ta tvořila třetinu toho, co si z Ježíšových slov svědkové jeho působení pamatovali a další pak zaznamenali.
Na tehdejší dobu byla podobenství neobvyklou až sugestivní formou sdělovaného poselství. Příklady z venkovského prostředí byly v krajině, kde Ježíš působil, všem plně srozumitelné.
Jistě i my v nich najdeme hloubku myšlenek, které se mohou stát podnětem pro naše chování. Uveďme si alespoň některá z těch, jimiž Ježíš usnadňoval pochopit význam Božího království.

- O DVOU STAVITELÍCH - O DOMĚ NA SKÁLE A NA PÍSKU (Matouš 7,24-27, Lukáš 6,47-49).
"A tak každý, kdo slyší má slova a plní je," říká Ježíš, "bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a vrhly se na ten dům. Ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice a obořily se na ten dům. Padl a jeho pád byl veliký."
Toto podobenství je natolik jasné, že jistě nepotřebuje žádného komentáře.

- O ROZSÉVAČI - O ROZDÍLNÉ PŮDĚ (Matouš 13,3-8).
Rozsévač (Bůh), se vydal rozsévat zrna (slova Boží). Některá padla podél cesty, takže je ptáci sezobali, jiná na skalnatou půdu, kde neměla dostatek země, aby vzešla, jiná padla mezi trní, které je udusilo. Zrní, které se dostalo do kvalitní země, dalo mnohonásobný užitek. Tak je to i s námi lidmi, kterým se slovo Boží nabízí. Buď je nebereme vážně či je záměrně ignorujeme, ať už z jakéhokoli důvodu, nebo je s vděčností přijmeme ku prospěchu svému i svého okolí.

- O ZRNU HOŘČIČNÉM (Matouš 13, 31-32).
"Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli. Je sice menší nežli všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Přesvědčivější přirovnání bychom těžko hledali.

- O KVASU (Matouš 13,33, Lukáš 13,20-21).
Království Boží připodobnil Ježíš ke kvasu, který je znám svou schopností nabývat na rozměru.

- O POKLADU A PERLE (Matouš 13,44-46).
Království nebeské se podobá svou hodnotou drahocennému pokladu, vzácné perle, pro kterou člověk, pokud ji objeví, je ochoten obětovat vše co má, jen aby ji získal.
Angažovanost při získávání nejcennějšího pokladu znamená zřeknutí se věcí druhořadých.

- O BOHÁČI A LAZAROVI (Lukáš 16,19-31).
Zde Ježíš kritizoval nedostatek pochopení boháčů pro potřeby chudobných spoluobčanů.
V Matoušově evangeliu 6,24 se dočteme, že "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. K jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu."

- O DESETI DRUŽIČKÁCH (Matouš 25,1-13).
Toto podobenství je jasnou výzvou k bdělosti, aby se nepropásl okamžik, který je pro dosažení cíle klíčovým.

- O FARIZEU A CELNÍKOVI (Lukáš 18,9-14).
Oba byli současně v chrámě, aby se modlili. Zatímco farizeus vypočítával své zásluhy, celník se pokorně vyznával ze svých hříchů. Ježíš Kristus upozornil na rozdíly mezi namyšlenými lidmi, kteří se chlubí vším, co chvályhodného vykonali a mezi pokornými, kteří si naopak pro svou skromnost opravdové pochvaly zaslouží.

- O ZBLOUDILÉ OVCI (Matouš 18,12-14, Lukáš 15,3-7).
Dobrému pastýři záleží na každé ovci, která patří do jeho stáda. Pokud některá z nich zabloudí, půjde ji hledat, aby jí umožnil návrat mezi ty, ke kterým patří. Hříšníky připodobňuje Ježíš ke zbloudilým ovcím a dává jasně najevo, že nic není ztraceno, protože Pastýři není jejich život lhostejný a proto ani v nejmenším neváhá věnovat veškeré úsilí pro jejich záchranu.

- O NEMILOSRDNÉM SLUŽEBNÍKU (Matouš 18,23-35).
Podobenství vypovídá o pánově milosrdenství, smilování se nad služebníkem a o odpuštění. Toho však nebyl služebník schopen vůči svému bližnímu.
Mezi neméně zajímavé patří podobenství O rozdílné půdě, O svěřených hřivnách, O místě na hostině, O ztracené minci, O hostině, O dělnících na vinici, O pleveli mezi pšenicí, O věrnosti služebníků. Ponecháváme na vlastní iniciativě všech čtenářů, nakolik si sami tato podobenství v Písmu vyhledají.

K nejaktuálnějším a nejoblíbenějším se zdají patřit následující dvě:
- O MILOSRDNÉM SAMAŘANU (Lukáš 10,25-37).
V tomto podobenství Ježíš Kristus připomíná zákoníkovi výmluvné Dvojpřikázání lásky: "Miluj Hospodina Boha svého z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe".
Právě ono vyjadřuje podstatu vztahu nejen k Bohu, ale i mezi lidmi navzájem. Jenomže zákoník se tvářil, jako kdyby mu unikl jeho smysl. Zkoušel proto Ježíše další otázkou, "kdo je vlastně naším bližním?"
Pro Ježíše to byla vítaná příležitost podat názorný příklad vyprávěním o člověku, který cestou z Jeruzaléma do Jericha byl okraden a zraněn lupiči. Bez povšimnutí a poskytnutí pomoci ho minul kolemjdoucí kněz a posléze i levita, chrámový sluha.
Následně, jako třetí, šel kolem zraněného Samařan. Jako člen cizí, "znepřátelené" země, by ho tím spíše mohl ignorovat jako svého potencionálního nepřítele. Ale neudělal to. Poskytl zraněnému pomoc bez ohledu na výdaje, které pro jeho záchranu bylo nutné obětovat.
Ježíš Kristus se zeptal zákoníka, kdo, podle jeho názoru, byl z oněch tří bližním tomu, jenž se ocitl v nouzi a neobešel by se bez pomoci někoho druhého. Odpověď byla nabíledni. Nezbývalo, než aby Ježíš své vyprávění zakončil výzvou: "Jdi a jednej také tak".
Někteří interpreti tohoto biblického textu vidí v postavě milosrdného Samařana Ježíše Krista.

Pro nás toto podobenství znamená nebýt lhostejnými k utrpení druhých lidí, a to bez ohledu na jejich národnost, náboženské přesvědčení, rasu či kulturní odlišnosti. Není snadné přemoci v sobě třeba nenávist k soupeřům či dokonce k nepřátelům.
Stalo se někomu z vás něco nečekaného v podobě pomoci třeba i od "úhlavního nepřítele"? Jaká byla vaše reakce? Nevyvolala snahu z vděčnosti jednat podobně?
V historii máme krásný příklad toho, jak Ježíšovu podobenství O milosrdném Samařanu dokázal porozumět Henri Dunant, nositel Nobelovy ceny míru.
Švýcar Henri Dunant se stal v roce 1863 zakladatelem Mezinárodního Červeného kříže, poskytujícího zdravotní služby bez rozdílu všem, kteří je potřebují. Na společném nemocničním pokoji se tak mohli setkávat třeba i zranění vojáci, kteří nedlouho předtím proti sobě mířili zbraněmi.

Druhým podobenstvím, jehož význam oceňuje zvláště současná mladá generace, je:
- O MARNOTRATNÉM SYNOVI nebo také O MILUJÍCÍM OTCI (Lukáš 15,11-32).
Toto podobenství se řadí mezi nejaktuálnější. Vypráví o otci dvou synů, z nichž jeden požádal o svůj podíl na dědictví. Otec mu vyhověl. Syn odešel s úctyhodným majetkem do světa, kde se mu v krátkosti podařilo darovaný díl rodinného jmění prohospodařit. Když se ocitl bez jakýchkoli finančních prostředků, začal strádat hladem. Nezbývalo mu než přijmout u cizích lidí za velice ponižujících podmínek místo nádeníka. Těžké bylo rozhodování, co dál při vzpomínce, že u jeho otce se mají i námezdní dělníci lépe než nyní on. Vrátit se s prosíkem za odpuštění? Zůstat u cizích lidí a nadále pykat za svůj prohřešek? Což kdyby se nad ním otec přece jen smiloval a přijal ho zpět třeba i jako nejnižšího sluhu?
Pokusme se zamyslet nad tím, jak bychom asi jednali my v jeho nebo v otcově situaci.
Marnotratný syn se vrátil s touto prosbou za odpuštění: "Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků." Otec ho oproti jeho očekávání přivítal, dokonce s otevřenou náručí a bohatým pohoštěním.
Není na škodu přečíst si v Bibli, jak na hostinou oslavovaný návrat svého sourozence reagoval bratr, který zůstal po celou dobu věrný svému otci a rodnému domu. Neměl snad dostatečný důvod k tomu, aby se cítil pokořen a aby začal svého bratra nenávidět?
Ježíš Kristus tímto podobenstvím ukazuje na našeho společného laskavého, milujícího, odpouštějícího Boha otce, který nás i přes naše občasné selhávání přijímá s otevřenou náručí.

Zvláště poslední dvě citovaná podobenství mluví o schopnosti odpouštět a o odvaze, potřebné k překonání lidské zatvrzelosti.
Rodiče, kteří vzali na milost své litující děti, odsouzené třeba i k výkonu trestu, se podobají onomu otci marnotratného syna. Zavřené dveře před odcizenými dětmi, které se opět navrátily, mívají mezi námi bezpočet zámků. Podaří se nám je odemknout?