4. OD JEŽÍŠKA K JEŽÍŠOVI

První zprávu o Ježíšovi od jeho narození přináší evangelium Lukášovo ve své druhé kapitole zmínkou, že "dítě (Ježíš) rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním" (Lukáš 2,40). Hned poté následuje vyprávění o dvanáctiletém Ježíši v chrámových prostorách.

DVANÁCTILETÝ JEŽÍŠ V CHRÁMĚ

Lukášovo evangelium (2,41-52) popisuje, jak se Ježíšova rodina každoročně o jarních židovských svátcích vydávala z města Nazareta v Galilei do chrámu v Jeruzalémě. Zajímavá je informace o dvanáctiletém Ježíši, kterého vzala s sebou.
Tady můžeme zaznamenat první Ježíšovu odlišnost od ostatních dětí. Všimli si jí učitelé v chrámě, kde Ježíš jako pubertální jinoch pobýval. Bedlivě totiž naslouchal učitelům a kladl natolik moudré otázky, že jimi ve svém věku vzbuzoval kromobyčejnou pozornost. Dnes bychom hovořili o projevu jeho geniality. Nazvali bychom ho zcela určitě zázračným dítětem.

Už zde bylo patrné jeho poslání, kterému nerozuměli vlastně ani jeho rodiče. Na jejich výčitku, že ho dlouho postrádali na zpáteční cestě domů a museli se pro něj vracet, klidně zareagoval: "Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" Tenkrát ani v nejmenším jeho slova nepochopili.
Mezidobí od Ježíšových dvanácti let až do jeho dospělosti charakterizuje Lukášovo evangelium zmínkou, že po návratu domů "Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem" (Lukáš 2,52).