11. JEŽÍŠOVA GESTA LÁSKY
jsou patrná nejen na plnění již citovaného Dvojpřikázání lásky. Projevovala se
celým Ježíšovým životem. Byla příkladem, výzvou k následování. Pro někoho však
i provokací. Kupříkladu požadavek "Milujte i své nepřátele" byl přímo
revoluční výzvou. Dovídáme se o něm nejen z evangelia Matoušova 5,41-48, ale i
z Lukášova 6,29-36 a z listu Římanům 12,21. V uvedených textech je rozveden a
blíže specifikován.
Přečtěte si citované pasáže! Možná se nepřestanete divit.
Dokázali bychom něco podobného? Kolik sebezapření to vyžaduje! Nastolení království
Božího by se ovšem bez oné metanoia určitě neobešlo.
MODLITBA OTČENÁŠ
O této modlitbě jsme se už zmínili a ještě o ní bude řeč v závěrečných úvahách
o tom, v čem je nadčasovost Kristova poselství a do jaké míry pro nás může být,
v zájmu zlepšení mezilidských vztahů, modelem k napodobení.
Ježíš modlitbu Otčenáš sdělil apoštolům na jejich vyslovenou žádost (Lukáš 11,1-4).
Zároveň uvedl, že se má člověk modlit bez okázalosti, upřímně, neformálně... (Matouš
6,5-13).
Otčenáš je díkůvzdáním i prosbou. Obsahuje celkem šest proseb. První tři jsou
oslavou Boha, další se týkají člověka.
Každá modlitba je komunikací - rozhovorem - s Bohem, kterého nazýváme svým otcem
a kterému tykáme, což svědčí o důvěrnosti vztahu. Možná, že si to mnohdy ani neuvědomujeme.
Vyjadřuje spolehnutí se na toho, kdo nás má rád a koho bychom měli respektovat
a mít ho také rádi. Je vlastně velkou milostí, že s Bohem smíme hovořit.
VÍRA V BOHA
je ve své podstatě darem. Za zmínku stojí zkušenost, že i oficiálně "nevěřící"
lidé z řad vědců, učenců, sportovců, představitelů různých oborů lidské činnosti,
v době, kdy se ocitli v krizových situacích, uznali "jsoucno" Boha,
ať už ho nazvali jakkoli. Nebojí se doznat, že ve chvílích, kdy už ztráceli veškerou
naději, dostalo se jim pomoci "shůry".
To znamená, že i zapřísáhlí ateisté, pokud se ocitnou v náročných životních situacích,
obracejí občas své zraky k nebesům s prosbou o pomoc. Jeden z německých teologů
je nazval "anonymními křesťany".
Na základě těchto poznatků se nabízí otázka, zda by Bůh prostřednictvím svého
Syna Ježíše Krista nemohl v životní orientaci pomoci také nám.
Zpátky na obsah Další kapitola