Festival duchovní hudby CČSH 2006

Kdo se nenechal odradit vedrem, leností, únavou, případně tisícem jiných důvodů a přišel ve středu 5. července vpodvečer do našeho chrámu, byl odměněn zážitkem z kategorie těch nezapomenutelných: konal se zde 7. ročník Festivalu duchovní hudby naší církve. Zcela zaplněný chrám, rozzářený letním Sluncem, zvučel po více než dvě hodiny tím nejkrásnějším zpěvem, prodchnutým vroucí vírou a dech beroucí radostí. Tohle bylo nad všechny telenovely, thrillery a fotbalové přenosy, ale třeba i nad drtivou většinu profesionální hudební produkce vážné hudby. Festival se konal díky velké obětavosti hlavního organizátora Marka Vávry a týmu jeho spolupracovníků, a celá složitá akce proběhla jako po másle.
Festival zahájil náš chrámový varhaník prof. Rabas a Pražský žesťový soubor, a pak se již zhruba dvěstě účinkujících vystřídalo v perfektně zorganizovaném programu, citlivě konferovaném Dr. Kobrlem se simultánním překladem do angličtiny Dr. Kučerové. Jednotlivá vystoupení byla oddělena mikrorozhovory se sbormistry, které nás obohatily mozaikou střípků lidských i sborových osudů - a vlastně zde zazněly samé pozitivní a potěšující zprávy...

Jako první vystoupila "naše" domácí Resonance pod vedením Mgr. Milušky Pospíšilové. Sbormistryně nejdříve prozradila něco z bohatých plánů tohoto špičkového tělesa: nahrávání několika CD a zahraniční turné do Švýcarska v roce 2007. Vlastní vystoupení sboru bylo skutečným pohlazením duše, od originálního nástupu s rozžatými svícemi až po závěrečné majestátní a zároveň dojemné Kdož chtěl by erbován býti...

Dalším souborem byl dětský pěvecký sbor Coro Piccolo pod vedením Jany Galíkové. Ten byl krásným překvapením festivalu - nastoupená drobotina působila až poněkud bezbranně pod mohutnou klenbou našeho honosného chrámu - avšak pouze do doby, než děti začaly zpívat: doslova to "rozbalily" ve velkém stylu a předvedly neopakovatelnou zvukovou pestrost. Jako doprovodné nástroje soubor použil kromě klavíru, bubnů a tamburíny třeba i didjeridoo a v závěrečném Johnu Brownovi také klarinet a trubku.

Následoval Smíšený pěvecký sbor CČSH z Chrudimi, což byl soubor s bezkonkurenčně nejdelší tradicí - nepřerušeně existuje již 81 let ! Sbormistr Lubor Malík dal úvodem náhlédnou do svého osobního příběhu - po kariéře operního tenora si chtěl vychutnávat klid důchodu, avšak - byl doslova "přitažen" k namáhavé práci sborvedoucího. Sbor předvedl náročný, převážně operní repertoár, který byl skutečným obohacením festivalu, právě svou výlučností a profesionálním provedením.

Komorní sbor Christi z Úval se deklaroval jako ekumenický - a sbormistr Dr. Vítězslav Pokorný dokonce prohlásil neuvěřitelnou věc: že u nich ve sboru zpívají k chvále Boží s nadšením i ateisté!!! A vystoupení sboru bylo opravdu prodchnuto radostí, a zpestřeno skvělým sólovým vystoupením mladinké Marty Ženaté.

Soubor Chorus Angelicus se sbormistryní Mgr. Zdeňkou Čečetkovou aspiruje také na rekord, je totiž zřejmě nejplodnějším českým sborem: za šestiletou dobu existence se 13 sboristkám narodilo 14 dětí! Sbor se odvážil zpívat a capella, což je velmi náročné, ale troufl si právem: hlasy všech zpívajících maminek zněly přímo křišťálově, a také svěžě i něžně, prostě andělsky - ani ten název souboru nijak nepřeháněl!

Komorní sbor Mistra Jakoubku ze Stříbra pod vedením Mgr. Hany Tonzarové se chystá znovu do Kostnice k uctění památky Mistra Jana Husa. Tento soubor uchvátil hloubkou citu a jeho velice kultivovaný projev byl nesporně jedním z vrcholů festivalu - posluchači až litovali, jak rychle jejich vystoupení skončilo: třeba píseň Jesu meine Freude si přímo říkala o další sloky...

Program dále gradoval vystoupením profesionálního Happy Day Quintetu pod vedením Dity Hořínkové: ten přinesl změnu žánru, ale pokračoval v nastoupené linii svých "předzpěváků" a přímo zaplavil celý chrám nakažlivou radostí z hudby. A my, kteří známe důverně a po dlouhá léta náš stařičký chrám, bychom se klidně vsadili, že ani on nemohl jinak a poskakoval nadšením...

Poslední vystupující sbor dorazil na poslední chvíli zpoza oceánu - West Valley Masterwok Chorale nezůstal svému názvu nic dlužen a předvedl skutečně mistrovský výkon - dirigent Lou De La Rosa nelenil uprostřed vystoupení přijít k mikrofonu, aby posluchačům sdělil, že ze všech míst, kde kdy sbor zpíval, právě v našem chrámu máme nejkrásnější akustiku.

Jako předposlední bod programu byli sbormistři zúčastněných sborů podarováni kyticemi z rukou předsedy naší Rady starších Ing. Karla Rauše, a všem se jim dostalo skutečných ovací. Všichni účastníci festivalu v nejkratší možné době obdrží CD s živou nahrávkou celého programu.
Závěrem festivalu byla píseň Jezu Kristě, štědrý kněže, která již byla předzvěstí čtvrtečních oslav mučedníka Mistra Jana Husa. V burácejícím provedení všech několika set přítomných byla tato píseň důstojným a monumentálním završením celé slavnosti.