Milí návštěvníci,

vítejte v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Ať jste sem přišli obdivovat krásnou barokní architekturu a objevovat uměleckou a stavitelskou dovednost jeho tvůrců, nebo hledáte klidnou zátočinu uprostřed města pulzujícího životem, místo, kde se můžeme na chvíli zastavit, poděkovat Bohu za to, co od něj dostáváme, poprosit o to, na co nemáme dost sil a odvahy, pomodlit se a vzpomenout na své blízké, či jen posedět a vdechovat atmosféru přešlých staletí, buďte ubezpečeni o tom, že tak před námi činily již tisíce a desetitisíce našich předků.

Ano, je tomu skutečně tak, i když to zní neuvěřitelně. Kostel zasvěcený svatému Mikuláši na tomto místě stojí již přes 800 let. Jeho zdi vítaly mocné státníky, vysoké pražské úředníky a obchodníky, stejně jako prosté měšťany i vesničany, kupce a drobné řemeslníky, domácí i cizí, Němce i Čechy. Kostel byl svědkem událostí radostných i smutných, veselých i tragických. Zažil časy rozkvětu a prosperity, ale také hladu a bídy. Jeho osud byl vždy nerozlučně spjat s osudem Staroměstského náměstí, Starého Města pražského a celého českého národa.

Kostel sv. Mikuláše v minulosti několikrát změnil svého majitele, a s ním i svůj účel a poslání. Sloužil jako kostel pro obyvatele Starého Města, v čase husitského hnutí a české reformace se stal oporou strany podobojí, v době protireformace byl klášterním kostelem benediktinských mnichů, sloužil jako archív městské správy, sklad nábytku, obilná sýpka, koncertní síň, stal se dočasným útočištěm pravoslavných křesťanů a za první světové války také kostelem pro vojáky pražské posádky.

V roce 1920 zde byla vyhlášena Církev československá husitská, která kostel spravuje dodnes. Naším nejvroucnějším přáním však je, aby se navrátil k účelu původnímu. Jeho stavba totiž nevzešla z žádného politického rozhodnutí ani od církevní vrchnosti. Na sklonku 12. století si jej postavili sami měšťané jako výraz vlastní nezávislosti, samostatnosti a duchovní svobody. Nesloužil jen k bohoslužbám, ale i jako místo, kde se scházela městská rada, a projednávala se důležitá rozhodnutí. Místo, kde se rozumnost ve správě věcí obecných poměřovala odpovědností a vztahem k nejvyšším duchovním hodnotám. Místem, kde důvěra ve vyšší řád nacházela výraz ve tvorbě zákonů lidských.

Zdá se nám to nemožné? Ale proč? Vždyť utváření takového místa závisí na svobodné vůli a přání každého z nás, kteří ten nejcennější a nejkrásnější chrám nosíme ve svých srdcích. Budiž nám toho kostel sv. Mikuláše i všechny další kostely po celém světě věčnou a živou připomínkou.

Srdečně,

duchovní správa kostela sv. Mikuláše